Rubrika: IT

Může se stát, že se po čase vašeho vztahu začne dít to, že žena bude daného muže milovat a to natolik, že by pro něho byla ochotna udělal snad úplně vše, ale daný muž to bude cítit jinak. Bude mít danou ženu sice rád, ale nebude do ní zamilován, protože něco takového ještě stále nepřišlo nebo se stalo něco, co daného muže začalo odrazovat a tím došel k tomu názoru, že danou ženu má sice rád, ale nemiluje ji. Bohužel se s něčím takovým můžeme setkat úplně všichni a to i přesto, že bychom nejraději věřili tomu, že když si s někým začneme, daný člověk nás bude milovat po zbytek života a vše bude dobré.

Je jasné, že po čase každého vztahu se začnou vyskytovat věci, které mohou člověku vadit a začnou na ně daného člověka upozorňovat. Bude otázkou, jak to bude daný člověk, který bude upozorňován na své chyby, brát. Někteří něco takového berou velmi těžce a jsou i tací, kteří nad tím mávnou rukou a ještě si říkají, že si máte říkat co chcete. Pokud to dojde až do fáze, kdy muž začne mít pochyby o tom, jestli danou ženu vůbec miluje, dobré to určitě není. Snad každý člověk by si přál aby byl někým milován a ne, aby jej měl někdo jen rád.

Mnohým lidem něco takového opravdu nestačí a není se čemu divit. Rád nás může mít kamarád nebo kdokoliv z rodiny, ale partner by nás měl milovat. Pokud už to tak k dané ženě necítíte, měli byste jí to říct a to i přesto, že něco takového jistě danou ženu bude mrzet. Ženy jsou ale velice silné a i když ze začátku budou z něčeho takového smutné a ukápne jim nejedna slza, nějakým způsobem se s tím smíří. Je možné, že jednoho dne si najdou někoho, kdo je bude milovat natolik, že budou velmi šťastné a budou vám děkovat za to, že jste se s nimi rozešli. I takové věci se stávají. Pokud to člověk opravdu už necítí tak, jak to cítil dříve, měl by to druhému partnerovi říct bez ohledu na všechno. Netrapte sami sebe.

Láska je pomíjivá věc. Může přijít nečekaně a zase odejít, stejně rychle jako se předtím objevila. Není Vaší chybou, pokud partner začne ztrácet zájem. Že nevíte, jak to poznat? Toto jsou základní rysy:

Nemá čas

Asi nejočividnější se může zdát fakt, že Vaše polovička najednou nemá čas, vyhýbá se Vám, přestože předtím si na Vás čas vždy udělala. Nemusí to být ale průkazné, někdy doopravdy člověka nemá dostatek času. Pokud ale toto vyhýbání trvá delší dobu, je na místě pobavit se o tom, co se děje. Někdy vyjde pravda najevo rychleji, než si myslíte.

Zprávy bez emocí

Zprávy ztrácí jakýkoliv zápal, jakoby si s Vámi daný člověk vlastně psát nechtěl. Vždy musíte začínat konverzaci, odpovědi jsou prosté, naprosto bez zájmu. Nesdílí s Vámi radost, někdy dokonce ani neodpovídají.

Žádná rande

Žádná rande se nekonají. Nejdete spolu do restaurace nebo do kina, nemazlíte se spolu u televize a pravděpodobně si ani neužíváte v posteli. Někdy partner nemá čas, někdy se vymlouvá na jiné věci – jednou jsou to kamarádi, podruhé rodina… Nikdy nic nenadhodí, plány vždy vymýšlíte Vy a stejně ve finále nevyjdou.

Někdo jiný

Pravda bolí. Někdy je ale třeba podívat se realitě do očí a uvědomit si, že si možná našel či našla někoho jiného. Té další osobě pak dodává všechno, co Vám chybí. Čas, rande, lásku,… Přestože toto zjištění velmi bolí, je třeba se mu postavit čelem, sejmout dolu růžové brýle. Rozchod je někdy nejlepší řešení.

Přestože se může zdát, že každý vztah jde zachránit, není to pravda. Zvláště pak v případě, kdy se objeví další osoba, která ukradne srdce Vaší polovičky. Nesnažte se zachránit něco, co je dávno ztracené – protože jste se možná snažili všechny zmíněné znaky ignorovat. Je to přirozené, pokud někoho milujete, nechcete to skončit. Někdy je ale lepší, když rozchod přijde z Vaší strany, nikoliv ze strany toho druhého. Ne že by to bolelo míň, ale ukážete mu či jí, že se nebojíte.

Občas se to přihodí nejspíš každému z nás. Jsme ve vztahu s někým, koho sice máme rádi, ale život s ním je z nějakého důvodu peklo. Nerozumíme si, hádáme se, děláme si naschvály. Chvilkami máme pocit, že nás náš protějšek více vytáčí, než aby nám dělal radost. Že jsme více proti sobě než spolu.

Přestože se to těžko připouští, je velká spousta vztahů, které jejich účastníci udržují pouze z nesmyslných důvodů, které si více upřesníme později. Po tom, co nám spadnou růžové brýle a toho druhého lépe známe, začnou se vynořovat zásadní problémy a varovné signály, které nám říkají „Uteč!“ Těmto všem však většinou odporuje právě již zmíněná citová stránka, která nás nechce od partnera odloučit.

Jaké nesmyslné důvody většinou používáme, abychom si ospravedlnili další setrvávání ve vztahu, který nefunguje?

1.       Máme se rádi.

Ano, láska je velice důležitá. Na světě je však spousta lidí, které máte a budete mít rádi. A další velká spousta lidí bude mít ráda vás za to, jací jste. To však neznamená, že můžete se všemi z nich žít šťastně až do smrti. Rozchod nevylučuje city.

2.       Je hodný/hodná.

To, že je na vás někdo hodný, z něj bohužel nedělá toho pravého. Naučte se být především hodní sami na sebe, važte si sami sebe, pak to nebudete tolik vyžadovat od ostatních.

3.       Moji rodiče ho/ji mají rádi.

Vaši rodiče mají rádi především vás a budou vás mít rádi i když budete bez partnera. Vaše štěstí je pro ně důležitější než váš přítel/přítelkyně, se kterými si sice mohou rozumět, pořád jsou to však pro ně de facto cizí lidé.

4.       Máme stejné názory na rodičovství a výchovu dětí.

To je sice moc pěkné, a vaše děti by určitě byly skvěle vychované. Jak by se jim ale podle vás žilo v domově, kde spolu rodiče nejsou šťastní a jsou spolu jen kvůli dětem a kvůli tomu, že s nimi umí fungovat?

5.       Nechci být sám/sama.

Tento důvod, proč udržovat nefunkční vztah považujme za jeden z těch horších. Pamatujme, že vždy je lepší být sám než ve vztahu, ve kterém jsme nešťastní. Čím více odkládáme řešení této situace proto, abychom nebyli sami, tím to potom bude horší. Nebojme se samoty, nahlížejme na ni jako na příležitost k růstu a seberozvoji, na něco, co nás posílí.

Možná jste o tom někdy slyšeli, možná jste to na vlastní kůži zažili. Jde o útok, emoční teror a špatné zacházení více osob z řad zaměstnanců vůči nově příchozímu. Je to bohužel realita každodenních dní zaměstnanců na různých stupních pracovního zařazení. Ve většině případů je směřován více na ženy než muže.
 
Důvodů může být víc, především:
–          silnější emoce až přecitlivělost
–          menší sebedůvěra
–          absence asertivity
–          pocity méněcennosti, nedokonalosti
–          neschopnost tzv. jít s davem
–          přílišná odlišnost
–          viditelná neschopnost obrany
 
Kolektivní útokneboli teror směřující k nové osobě, říkejme jí/jemu CÍL, na pracovišti bývá velice pozvolný. Pro CÍL zpočátku nijak zvlášť ohrožující. Vždyť každá rozumná osoba nastupující do nového zaměstnání musí očekávat určité překážky, chyby atd.
 
Situace se ale pozvolna začne měnit a CÍL začne pociťovat a všímat si, že drobných incidentů přibývá, jsou častější, opakují se v různých intervalech. Začínají být větší a větší, což způsobí ovlivnění soustředění na práci, těžší a složitější plnění pracovních povinností a pocit dobře odvedené práce. CÍL začne vnímat útoky na svou osobu ve větším rozsahu, ztrácí pocit sebejistoty a dostavují se pocity ohrožení své důstojnosti. Začíná se objevovat studený pot, sucho v ústech, bolení na prsou a běhání mrazu po zádech.
 
První slzya otázky, proč se to děje právě mě?
 
Konflikty se zdají být nevinné, CÍL si je nechce moc připouštět. Přidávají se naschvály, pomluvy, zatajování důležitých informací, výsměch. CÍL si přestává být jistý sám sebou, začíná o sobě pochybovat. Srandiček a vtípků na adresu CÍLE přibývá a už přestávají být tak nevinně znící jako na začátku, začíná se vkrádat psychický teror, který je ze strany útočících velmi dobře promyšlený, důkladný a naplánovaný tak, aby denně CÍL trápil, ubližoval, zesměšňoval, shazoval a degradoval pracovní výsledky.
 
CÍL se stává odstřižen od ostatních, vyhoštěn s nemožností situaci zvrátit. Útoky pokračují dál a dál, napadání, obviňování se stupňuje. Bývá zpochybňováno plnění pracovních povinností, neplnění úkolů, donášení vedoucímu pracovníkovi, křivá obvinění, nespravedlivé osočování a zkreslování pravdy.
 
Situace se pomalu mění. CÍL začíná mít pochybnosti, objevují se první příznaky ztotožňování se s kolektivem předhazovanou představou o sobě samém. Sebedůvěra je ta tam. CÍL je zlomen.
 
Následující fází bývá chování se dle slov ostatních, snížení kvality odvedené práce, chyby.
 
To neujde zraku vedení společnosti, které pojme získané informace od spolupracovníků CÍLE za oprávněné. V takovou chvíli mnohdy dochází k tomu, že je s CÍLEM rozvázán pracovní poměr.
 
Pročse útočníci k takovým činům uchylují, co je k tomu vede, proč to dělají? Zbavit se někoho, kdo do kolektivu nezapadá? V případě, že dosáhnou svého, je úkol splněn. A pokud místo CÍLE nastoupí někdo, kdo opět nevyhovuje většině, vše začíná nanovo a zase je o jednoho utrápeného a zlomeného člověka víc.