Site Loader

Asi nejvýznamnějšími symboly krásy jsou odjakživa ženy a květiny. A proto se také květiny ženám dávají a ženy květiny milují, protože v nich vidí svou vlastní krásu i po letech, připomínají jim jejich vlastní mládí, a tak se do nich dívají jako do zrcadel času, zrcadel milosrdných a nádherných, avšak pomíjivých jako je sám život.
květ lotusu
Jenže není vše tak milosrdné. Pokud se však chceme bavit o kráse, je nutno se zaměřit jen na jakési to pozlátko na povrchu, zaměřit se a sledovat jen krásu samotnou a čistou, nenarušenou, neposkvrněnou, krásu povrchní a hloupou. Nechci tím říct, že bych neměl rád krásné ženy a krásné květiny, že krásné ženy jsou hloupé a že darování květin je hloupé a že není krása vůbec nic pěkného, chci tím jen říci, že krása je povrchní. Nemůžeme se soustředit vždy jen na to, co nám říká, co nám ukazuje, musíme se zaměřit i na to, co je pod ní. Za rouškou krásy se mnohokráte skrývají odporné zločiny a útlak, za oponou tohoto divadla vidíme kolikrát maškarádu zla odporných rozměrů. Za krásu se dá schovat i sama ošklivost a zrůdnost, s krásou se zkrátka nedá počítat jako s něčím důvěryhodným.
Mnohokrát v dějinách sehrála krása svou důležitou roli, a ne málokrát to byla role záporná. Musíme si však uvědomit fakt, že krása je ještě pomíjivější než život, že krása je tak nestálá, a tak zahleděná sama do sebe, že umírá jako první.
mladá dívka s růží
Musíme ji chápat jen jako jakýsi ozdobný element v našem životě, jako chuť a touhu nepřestávat, jako trochu nesmyslnou a marnivou symboliku lidstva. A stejně tak musíme uchopit i květiny, které si dáváme jakožto dary nejcennější, jakožto dary krásy a lásky, jakožto dary, které sice brzy pominou, ale pro naši ješitnost znamenají více, než si kdo dokáže představit. A pokud si toto sami nechceme připustit, pokud nejsme ochotní uznat, že jsme marniví a ješitní, že se někde ve skrytu duše nadevše milujeme, pak se pro nás krása musí stát pouhopouhým nefalšovaným zlem.